Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Dějiny obce

Starobylá osada Kněžičky připomíná se r. 1391, kdy byla sídlem Ivana. Do roku 1410 sídlel v Kněžičkách Zikmund z Kněžiček.

Poblíž vedla stará obchodní cesta, důležitá stezka zemská kladsko-polská, později královská či slezská, jež vedla od Prahy přes Brandýs, Lysou, Kostomlaty, Nymburk, Budiměřice, kolem Kout, přes Úmyslovice, kol hrází a lesy přes Podmoky, Městec, Běrunice, Lovčice, Chlumec k Hradci, Náchodu do Vratislavě.

V XVI. věku, za Buriana Šlibovského ze Skřivan, bylo zboží (t.j. dvůr, ovčín a mlýn) spojeno s panstvím vykleckým (t.j. tvrzí a vsí Výkleky) a šlibovickým (t.j. tvrzí, dvorem a vsí), s nimi se dostalo k panství chlumeckému.

Předtím Kněžičky náležely k panství dymokurskému. Svědčí o tom oznámení chlumeckého hejtmana královské komoře, v němž žaluje, že r. 1599 přivedli hajní dva nádeníky, kteří posekali starý dub mezník v lesích za Skochovicemi. Kotlavý dub, který se k jinému nehodil nežli k sdělání k palivu, prodán byl nějakému Matěji Kovářovi, poddanému paní Marii z Martinic a na Dymokuřích, do vsi Kněžiček. V nové při o kus lesa za Skochovicemi a o porostliny nad Činěvsí r. 1605 proti paní Marii z Valdštejna a na Dymokuřích mezi jinými svědčí z Kněžiček Řehoř, jinak Řeháček, 73letý.

Od spojení s panstvím šlibovickým a výkleckým dějiny Kněžiček s těmito spjaty.

Burian Šlibovický ze Skřivan zúčastnil se povstání stavů českých, byl relatorem na generálním sněmu 1620. Ač v lednu 1621 vykonal opět přísahu věrnosti králi Ferdinandovi, přece byl při komisi konfiskační 26. října 1620 odsouzen třetinou svého jmění. Statek Šlibovice a Vykleky ujal 3. října 1621 Albrecht z Valdštejna za 62.506 kop míš. od komory královské. Roku 1627 postoupil je císař s jinými (mezi nimi Běruničky a Hlušičky) Václavu Vchynskému směnou za panství kolínské. Na dvě třetiny dáno 1631 pojištění dcerám Šlibovského Johanně, provdané za Jana Dobřenského, a Heleně Anně, provdané Čertoryjské, ve výši 20.802 kop míš. Pro tento dluh postoupil Šlibovice a Vykleky Jan Oktavián Vchynský r. 1645 svým věřitelům. Anna Marie Bleilebenová, jíž vykázán na statcích dluh 32.000 zlatých, postoupila je klášteru Strahovskému. Opat kláštera prodal je opět Václavu Albrechtovi Vltavskému z Manšvertu a Helfenburku, jenž byl v letech 1652 - 60 hejtmanem na panství poděbradském. Jeho syn Václav Matyaš postoupil oba statky za 47.000 zlatých Ferdinandovi Leopoldovi Kustošovi, svobodnému pánu ze Zubřího a Lipky. Posléze Šlibovice a Vykleky opět na rod hrabat Kinských přešly. Po tvrzi nebylo již však stopy.

Po válce třicetileté lid dragonádami obracen na víru katolickou. Na panství chlumeckém napočteno 1.681 nekatolíků. Roku 1653 na vychování vojska platilo Chlumecko ze 130, panství Vykleky a Šlibovice ze 2 osedlých, z každého po 38 krejcarech a 2 malých penízcích. Na panství chlumeckém násilná reformace katolická provedena r. 1652 za hraběte Oktaviána Kinského. Obráceno 975 lidí, nekatolíky zůstali 74, 32 utekli z panství. Duchovní správu statků Vyklek a Šlibovic vedl dymokurský farář Jan Václav Mitrovský, jenž konal bohoslužbu v Lovčicích střídavě s jezuitou Jiřím Matzeniem.

R. 1715 dvůr Kněžičky měl 344 strychy polí a na 5 fůr sena z luk.

Jakou měrou zúčastnili se ze zdejšího kraje selského povstání r. 1775, neznáme. Snad se též zúčastnili, i když dějiště bylo v tomto kraji dle zprávy: "V selském pozdvižení r. 1775 táhli sedláci z Dymokurska a Chlumecka do Poděbrad na zámek 22. března, odtud do Cerhenic, Kovanic a Radimě, žádajíce patent o svobodě. Ze třetího panství se mohl každý vrátiti, ostatní táhli ku Praze. Tam byli vojskem rozehnáni, jakož i zbytek u Chlumce 26. března hravě potřen.

Zrušením nevolnictví a vydáním tolerančního patentu císařem Josefem II. roku 1781 vzcházely první červánky utlačenému lidu. Tušení slavné minulosti národa, stopy víry otců v rodinách, touha po svobodě, z ciziny živená, konaly zvolna dílo mezi skleslými, duševně zbědovanými robotníky. Houfně hlásili se poddaní na kancelářích k nově povoleným věrám. Ale vedle věr povolených vystupovali nyní směle i sekty nepovolené, a to Ariáni a Adamité, z nichž tato rozšířena byla i v kraji zdejším. Václav Dvorský, farář v Běrunicích uvádí, že r. 1793 dle zpráv rychtářů v Kněžičkách ve 27 číslech je asi 8 katolíků. Tato sekta, též Deisté či Blouznivci, byla ve farnosti již od r. 1765. Přesný počátek její neznám. Jisto je, že jakýsi Řehák z panství hořického sem docházíval a mnohé přemluvil k novému učení. R. 1792 byly ve farnosti běrunické 62 rodiny sektářské.

Z Kněžiček vynikala rodina Šafaříkova.

Do roku 1866 tvořily Šlibovie a Kněžičky jedinou politickou obec.

(Vypsáno z Obecní kroniky) - vypsal V. Novák, který učí v Kněžičkách od r. 1950


Poznámka:
Učitel František Čečetka napsal divadelní hru "Adamité", kterou nacvičil a sehrál s ochotníky V. Novák v Kněžičkách. Skutečně se jedná o Kněžičkách, Běrunicích, Výklekách, Skochovicích - vystupuje i osoba onoho Řeháka z Hořic.
Učitel František Čečetka učil v Městci Králové a čerpal ze skutečných událostí, i když už pro daná místa událostí historických.